Extáze jazykového analfabeta – aneb nechci se učit cizí jazyk

Do zahraničí nejezdím, neumím totiž anglicky. Nesnáším se učit cizí jazyk. Biflovat slovíčka. Ble. To není pro mě. Jinak psát a jinak číst, co to jako je?

Moje generace zažila ještě povinnou maturitu z ruštiny a učit se další cizí jazyk by mě ani ve snu nenapadlo. Rusky se stejně nedomluvím a to nám ruštinu vtloukali osm let do palice. K ničemu.

Jenže…..

Není všechno takové, jak vypadá a mě na e-mail přistál jazykový kurz Easylingo. Sice nevím, co to znamená, ale anglina v Čechách běží, takže už ovládám slova jako RANDOM, GAME, GO GO, HELLO, BULLSHIT a i EASY. Vím tedy, že EASY je v překladu snadné nebo jednoduché. Nedalo mi to a zadal jsem Easylingo do překladače, vyšlo mi tam „snadné žargonu“. Chachá. Zasmál jsem se.

Cizí jazyk za 20 minut denně?

První věc, která mě zaujala, bylo to, že stačí pouhých dvacet minut denně a za 30 hodin výuky se domluvíš. Lakujte si někoho jiného, pomyslel jsem si. Výuka zábavnou formou a žádné biflování slovíček. Tak to jo, to už bych bral. Poznávej cizinu, zvolal jsem. Ten pocit trapnosti a méněcennosti z neznalosti jazyka bych nemusel vůbec zažívat.

Nedalo mi to a kurz jsem si koupil.

Vyčlenil jsem si na první lekci svých dvacet minut, znuděně, pesimisticky a nevěřícně se začal vzdělávat. Třicet minut uteklo jako voda. Cháá. Já chtěl jet dál. Ne, řekl jsem si, a skončil. Říkali dvacet a tys jel třicet, nepřepal začátek.

Naučil jsem se pár nových slovíček. A po druhém testíku mi ve videu herec Pavel Liška řekl, že jsem fakt dobrej, a že to fakt myslí vážně. Má euforie nezná mezí. Jak to, že se to takhle neučí na školách? Zábava, zábava, zábava a zase zábava. Celou dobu s úsměvem na rtech, bez nějakého nucení a odporu.

Těším se na zítřek, ale…..

….. možná …..

….. na to mrknu ještě dneska večer.