Jak hrdý Čech v Anglii k ostudě přišel

Dovolená anglicky?

Na letišti v Anglii mě zachránil český celník

Má první cesta do Anglie začala dvou a půl hodinovým zpožděním na letišti. Ale proti tomu, jak jsem se v Anglii cítil, to byla maličkost. Dovolená v Anglii nakonec dopadla úplně jinak, než jsem si představoval. Cítil jsem se jako úplný hlupák a neustále si opakoval: „Musím se naučit anglicky!“

Mé trápení začalo ihned na letišti, při odbavovacím řízení. Ten anglickej celník po mně něco chtěl. Jenže já mu nerozuměl ani slovo. Celý život jsem se řídil heslem „Nač se šprtat cizí jazyky, ať se cizinci naučí česky.“ Tudíž má znalost angličtiny spočívala ve slovníčku pc her a sprostých slov.

Jak to, že se tedy cizinci, aniž by uměli česky, u nás skoro vždycky domluví? A když JÁ přiletí do éngland, tak se nedomluvím?

Celník na mě stále něco blekotal énglicky.

„Ty vole, já ti nerozumím ani slovo!“ pronesl jsem vznešeně a chystal se tvrdě mlčet a s celníkem už nekomunikovat.

„A já se tě vole ptám, jestli do Anglie jedeš na dovolenou nebo pracovně?“ kontroval mi celník česky. Ha. A pak, že se nedomluvím. Češi jsou všude. Mýlil jsem se.

To, jak jsou jazyky důležité, jsem měl poznat ihned druhý den. „Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem.“ Nevím, kdo tuto větu řekl, ale dnes vím, že je to naprostá pravda! Fakt, nelžu.

Dovolená v Anglii začala velkou žízní

Ráno v Anglii mě vítalo jasnou oblohou a hřejivým sluníčkem. A bolavou hlavou. Včerejší večer proběhl v duchu, „nezáleží co chlastáme, hlavně když se motáme“.

„Ježíši já mám žízeň.“ zachroptěl jsem a vrhl se k lednici. Byla prázdná. „Vašku, skoč do krámu pro něco k pití.“ otočil jsem se na mého anglického kamaráda, původně Čecha.

„Za rohem je sámoška, tak si tam skoč.“ řekl Vašek a otočil se na posteli do ještě lepší polohy.

„Ty bejku, vždyť neumím ani slovo anglicky.“ opáčil jsme zkroušeně.

„No a? Říkám, je to sámoška.“ odbyl mě Vašek.

Není džus jako juice

Market byl opravdu za rohem. Žízeň mě hnala raketovou rychlostí.

Vlítl jsem do supermarketu jako lupič do banky a vrhl se na regály s pitím. Hned na první pohled mne zaujal džus úžasně syté oranžové barvy. Prostudoval jsem etiketu, na které stálo „Juice“. Zajásal jsem a spěchal ke kase.

Z obchodu jsem se opět vyřítil jako lupič prchající z banky. Po otevření hrdla láhve nastalo ukrutně hltavé polykání mých úst. Očekávaná slast však nepřišla.

Veškerý juice jsem vyplivnul na trávu.

„Kámo, to tady dělaj všechny džusy takhle strašně hnusně sladký?“ zeptal jsem se Vaška po návratu z obchodu.

„Sladký jako všude na světě, co bys chtěl?“

„Jenže tady to je tak sladký, že se to nedá pít!“ rozčiloval jsem se.

„Ukaž.“ řekl znuděně Vašek a natáhl ruku pro láhev mého džusu. Pak se složil zpět na postel a začal se neuvěřitelně smát. „Ty vole, ty sis koupil šťávu!“ pronesl mezi nádechy a výdechy smíchu.

Už nevystrčím z baráku ani nos. Tvrdil jsem sám sobě uraženě. Mé hrdé jednojazyčství pomaličku začínalo kolabovat. Opravdu není nutné umět nic?

Bylo mi studno. Hlavně před kamarádem a jeho rodinou. Připadal jsem si jako největší negramot na světě.

Až se vrátím zpět do Čech, musím se naučit anglicky, slíbil jsem sám sobě a netušil, že mé katastrofy jazykové neznalosti ještě z daleka nekončí.

Trapas na koncertě

Večer jsme se chystali s kamarádem na koncert dosti známé anglické skupiny v místním rockovém klubu. Nebylo úplně narváno. Vašek přinesl pivčo v kelímku.

„Nic se nediv. Angláni to takhle točej.“ řekl mi a podával mi úplně vrchovatý kelímek piva bez pěny. Pivo bylo dobrý. Dopil jsem a rozhodl se vyslat Vaška pro další várku.

„Já ještě mám,“ ukazoval mi Vašek poloprázdný kelímek „skoč si na bar sám.“

„A co mám říct?“

„No, že chceš pivo.“ usmíval se Vašek.

Začínalo mi být horko, také jsem se nechtěl opět ztrapnit. Rozhodl jsem se jít na jistotu. „Dobře. A jak to mám říct anglicky?“ zeptal jsem se stále více se usmívajícího kamaráda.

„One pint of beer please

„Jak? Van pajnt f bír plís?“ co to je za jazyk? „A jak řeknu nerozumím anglicky?“ uvědomil jsem si, že když budu stát sám u baru, tak mě může oslovit nějaká hezká slečna. No, znám se, spíš nějaký škaredý chlap.

„I don´t understand English.“ radil vesele Vašek.

„Tak to neřeknu. Áj dont andrstend engliš? Je to dobře?“ Normálně jsem se regulérně začal stydět. Vždyť by stačilo naučit se anglicky pár výrazů. Pár slovíček. Pár vět. Věnovat tomu trošku svého času.

Tak si jdu tedy objednat sám

Vyrazil jsem k výčepu. Barman na mě kývl a něco řekl. Pochopil jsem, že chce, abych si objednal. Nejsem přece žádnej debil.

„Van dont bír anderstán plís“ pronesl jsem zvučně a hrdě. Byl jsem sám na sebe pyšný.

Barman na mě vyjeveně koukal.

„What?“

„Nou, vodku nou. Chci bír.“ Copak se tu k pivu automaticky dává vodka? Divnej národ.

„What?“

„Bír!“ zvolal jsem „Nou vhodk!“

Barman pochopil. Dostal jsem pivo a politý studem rychle odcházel za kamarádem.

Naučím se anglicky

Po druhé v tomto týdnu jsem si slíbil, že se musím naučit anglicky. Na internetu určitě bude přehršel programů na výuku angličtiny. A až se to naučím, tak to v Anglii pěkně roztočím!

Mám jet sám autobusem?

Ráno po koncertu bylo ještě krušnější než mé první ráno v Anglii. Ale již poučen, rozhodl jsem se raději pít vodu z kohoutku a do obchodu se nevydávat. Vašek ráno musel na rychlo do práce. Našel jsem jen vzkaz na stole v kuchyni.

„Autobus do Stonehaus ti jede ve 14,30 hod. od pošty, budu tam na tebe čekat. V.“

A kde je pošta? A kde mám sakra vystoupit? A co mám sakra říct? To mi jaksi zapomněl napsat! Jak se vlastně pošta řekne anglicky? Můj sešrotovanej mozek z předchozí noci najel na plné obrátky. Bolelo to.

„Nejsem dement. Si nějak poradím, ne?“ řekl jsem sám sobě. Nač se ptát na poštu, když by mi stejně nikdo nerozuměl. „Budu dělat kroužky, které budu neustále zvětšovat a na poštu musím někde narazit.“ Promluvila má inteligence a s mou osobou vyrazila do víru anglického maloměsta. Pro jistotu už v devět ráno.

Poštu jsem nalezl ve čtvrt na jednu za supermarketem, pět minutek od kamarádova bytu. Jsem šikula. Překvapím Vaška a pojedu dřív. Pak na něj někde vybafnu.

Final není fajn

No jo. Ale jak tady fungujou autobusy? Na lístek? Nebo jako u nás, kde se platí u řidiče? Z těchto strastiplných úvah mne vyrušil autobus. Nastoupil jsem. Risk je zisk.

„Stonehaus.“ vybafl jsem na řidiče.

„What? Where will it be?” řidič na mě koukal jako na mentálně postiženého. Co mám k sakru vylejt?

“Sto – ne – haus!” zopakoval jsem a podával řidiči hrst librových mincí.

„Stonehaus is in the opposite direction.” pronesl stále více se usmívající řidič.

“Ty vole dyrekšn. To je ňáký ředitelství ne?” řekl jsem nahlas a strčil ruku s mincemi řidiči pod nos.

“Sir, I’m going to the final and that’s another stop!“ jaký stop, pomyslel jsem si. Ten anglán mě chce zmást. Přitlačil jsem ruku s mincí do řidičova nosu. Ten sklopil zrak a evidentně ustoupil.

Já ti dám, že mě nesvezeš! Jásal jsem v duchu. Řidič vybral jednu librovou minci a ukázal mi, ať se jdu posadit. Pak se rozjel.

Pomaličku jsem se začal kochat výhledem, když autobus zastavil. Na zastávce nikdo nestál. Zato tam stál pořád můj autobus s otevřenými dveřmi.

„Gou gou“ zvolal jsem.

„Final!“ zvolal řidič a vyhodil mě z autobusu. Potom drze odjel.

„Fajnl“ zvolal jsem za mizejícím autobusem. Nevím sice, co je na tom fajn, ale budiž.

Posadil jsem se na lavičku a čekal. Čekal jsem na to, až na něco přijdu.

Konečně jedu správným směrem

Ve 14,25 se z opačné strany objevil autobus s nápisem Stonehaus. Mám vyhráno, zajásal jsem a přeběhl silnici.

„Stounháus“ vykřikl jsem radostně na řidiče a strčil mu, pro jistou, dvaceti librovku pod nos. Řidič si ji vzal, vrátil mi nějaké drobné a k tomu všemu přidal lístek. Hurá. Jedu.

Z kochání anglickou krajinou jsem však nic neměl. Opět jsem se styděl sám před sebou. Já český světák a přitom analfabet, kterého ostuda ukrutně fackuje. To byl takový problém Opět jsem si slíbil, že naučím anglicky. Takovouto dovolenou již v žádném případě nechci zažít.

Vaškovi jsem se o mé cestě autobusem nikdy nesvěřil. Jeho pohled už bych totiž nepřežil.

Musím se naučit anglicky!

Když jsem přijel domů, začal jsem zjišťovat, jak se mohu co nejrychleji naučit alespoň základy angličtiny. Hodně mi pomohl jazykový online kurz.  Díky němu jsem zjistil, jak neztrácet čas a učit se opravdu efektivně. Potřebujete se také rychle naučit cizí jazyk? Vyzkoušejte tenhle skvělý kurz zdarma. Na výběr máte 6 cizích jazyků v různých úrovních.

dovolená anglicky